Tondův deník

Tondův deník (13): Zelenější tráva

Tonda a zelenější trávaIhahaháhíííí,
mám to změřený. Chápejte, že i kůň musí bejt perfekcionista. Každej milimetr se počítá. Je to přesná matematická rovnice, která obsahuje veličiny jako zelenost, délka, šťavnatost, atraktivita, ukousnutelnost, síla ohrady a bolestivost elektrického ohradníku. 

Délka je veličina, která je snad nejvíc důležitá. V mojí ohradě je teď 6,7 cm. Za ohradou má tráva 6,8! Musím ji mít! Musím přežít! Cítím, že stačí pár gramů, o které mé tělo ochudím, a zahynu. Život je jedna velká rovnice a já ji musím vyřešit, abych přežil a našel životní štěstí. A já nikdy neváhám.

Je to jako symfonie. 6,8 centimetru vysoká stébla se za tichého větru ohýbají sem a tam. Ohýbá se i ohrada. Tiše. S jemným praskáním, jako když dohraje gramofonová deska. "Tondo, kam to jdeš?!" křičí Karel a utíká směrem ke stáji k elektrickému ohradníku, který zapomněl zapnout. Ohrada se dál ohýbá a já cítím jemný tlak na prsou. Není nepříjemný. Ohrada povoluje a já ...

Cítím, že přežiji. Opět jsem vyřešil tu životní rovnici. Budu tu pro Karla i dál. On to ví a té symfonii, kterou jsem rozehrál, naslouchá se mnou. Dřepí vedle stále vypnuté krabice s elektrickým ohradníkem, v ruce cigaretu a nespouští ze mě oči. Potom odchází naplnit můj box senem, ovsem a večer, až přijde ten správný čas, mě odvádí do mého pohodlného příbytku. Díky, Karle.

Váš Tonda

Tondův deník (12): Značkování


Tonda značkujeIhahaaahi,
dneska jsem pomáhal se značkováním. Našli jsme na projížďce krásnou louku. Karel hned věděl, že tohle je to pravý místo. Musí ho mít. Neváhal ani vteřinu. "Musím, Tondo," hlesl, seskočil a začal. Jenže znáte Karla. Začal špatně. Bez systému. Jen na jednom místě. Plejtval. Prostě náš stájovej pes Štěkan by nechápal.

Musel jsem proto zasáhnout sám: Vezmu Karla a táhnu ho do rohu louky, ať začne nějak logicky. Karel chápe a jde. Značkovač má pořád připravenej. "Tondo, já se po ...," vykřikne. "Poměješ, jak to krásně označkujem," zamyslím se a kráčím dál. Jeden roh, druhej roh, třetí roh. Pak naproti ke stromu. Karel spolupracuje a značkovač celou dobu nepouští z ruky. Druhou rukou se přidržuje otěží, ale jen lehce. Neodporuje. Louka je naše. Já jsem Karlův. Karel je Karlův. Ruka je Karlova. Rajtky jsou Karlovy.

Prostě nakonec to byl koncert. Skvělá spolupráce. Jeden drží značkovač, druhej určuje cíl. Jeden ostražitě hlídá, jestli nejdou další značkaři, druhej má klid na práci a výběr lokality. Těším se, až zase něco najdem.

PS Karle, tohle je jenom začátek. Podívej na Štěkana. Jemu patří všechny louky u stáje. Taky se vypracuješ.

Váš Tonda

Tondův deník (11): Když je venku hnusně

Ihaha,
děkuji Karle za to, žes mě vzal ven. Za vlající hřívu a křupající sníh pod nohama. Za šum lesa, který jakoby zval k návštěvě. Za symfonii stébel sena vznášejících se ve větru. Děkuji za nevšední zážitky při tréninku, který s Tebou není povinností, ale hrou.

Když přicházíme z kolbiště do stáje, mlčky na sebe s Karlem hledíme. Hlavou se nám ženou vzpomínky na poslední hodinu, kterou jsme si užili. "To bylo něco, Tondo," poznamená jen. To bylo, kámo.

Tonda a vítr

Teď vážně. Ty vole, Karle! Fouká jako sviňa. Kde nefouká, je taková kosa, že snad budu muset přestat dejchat, abych si nezamlžil voči. Křupání v lese fakt není rajskej zvuk - znamená to, že nás nejspíš zabije nějaká větev a padající veverka nám oběma vyškrábe oči. Ve výběhu si hraju na honěnou s vlastním žrádlem, jak mi seno roznáší vítr. To je nějaká soutěž, nebo co? Jo a a nemáš lední brusle? Další trénink bez nich nedám!

Karel nereaguje. Nemá soudnost. Stojí přede mnou zase se sedlem a něco se mu honí hlavou. (Toho času v Karlově hlavě: "Ty vole, to je počasí. Že já nezůstal doma. Jenže chudák Tonda by jinak celej den stál v boxe a žral. Co by to měl za život. To by se mu nelíbilo. Připadal bych si, že ho tejrám.")

Váš Tonda

Tondův deník (10): Předsevzetí

Tonda a předsevzetíIhaha .... uf .... hahahi,
po 33 dnech utrpení se moje váha zlepšuje. Jsem odhodlanej a metodickej. Držím se naší příručky, která se dědí z generace na generaci.

--- Pravidlo první ---
Při realizaci opatření, které má zapříčinit zlepšení váhy koňského jedince, je hlavní množství krmiva. V případě jeho nedostatku je nutné použít náraz podkovy do dveří.

Za prvních 33 dnů došlo k použití nárazu ve 679 případech, a to převážně v nočních hodinách. K dodání další dávky došlo ve 100% případů, a to většinou s komentářem: "Aspoň se vyspim."

--- Pravidlo druhé ---
Rychlost, s jakou bude hmotnost přibývat, je přímo úměrná rychlosti žraní. Je žádoucí, aby krmič těsně před odchodem ze stáje pronesl: "Jsem ti toho dal asi nějak málo. Přidám ti, chudáčku." Pokud se nepodaří předsvědčit krmiče o navýšní dávky, platí Pravidlo první.

--- Pravidlo třetí ---
Pro koňského jedince je nejpříznivější poloha krku směrem k zemi, zásadní je pravidelný pohyb spodní čelisti. Pokyny "Poběž!", "Klus!", budou ve výběhu ignorovány mimo případů, kdy volající chápe záměr ke zlepšení tělesné váhy a s kyblíkem dává povel "Pojď sem, na!". V tom případě lze aktivovat i pohybový mód CVAL nebo TRYSK.

--- Pravidlo čtvrté ---
Teorie absolutní snězitelnosti zahrnuje i některé části ohrad, boxů, přístřešků, nářadí, dále sněhu, hlíny nebo větví.

Karel, ten to úplně nechápe. Nemá tu životní zkušenost. V zimě je jak poblázněnej. Nechce se mu jít jezdit, tak utíká po výběhu jako potrhlej sem a tam a volá: "Pojď! Klus!". Že bych jako běhal za nim. Já stojim. Bavím se. Trávím. Sorry jako.

Váš Tonda

Tondův deník (9): Moderní stáj

Tonda stavitelIhahákop, ihahábuch,
kůň se tady snaží projevit nějakou míru kreativity a obvykle
a) ho při tom někdo ruší, nebo
b) mu tu práci přímo bojkotuje.
Ale já to nevzdávám a zítra k ránu zase začnu stavět. Řikám si: "Tondo, je potřeba změna. Není to moderní."
Takže prkna v sektoru 2C začnu postupně zeslabovat - mělo by to působit lehčím dojmem. Okusuju usilovně. Dost jsem přemýšlel nad fošnami v dé trojce. Myslím, že bych tam udělal částečnou ventilaci. "Karle? ...," volám, jestli je poblíž, "... ty ozuby na zadních podkovách, jak jsi nakonec nesundal, teda můžu použít?" Asi můžu.

05:43 - 05:58
Kop. Buch. Kous. Buch. Kop. Frk.

6:05
"Tondo, co to děláš?!" Karel naklusal ke stáji. "Nebudeš v tomhle oblečení jezdit, že ne?" dívám se na něj tázavým pohledem. Má župan s měsíčkama. "Tondo!" nadšeně vyjekne, když vidí počátek stavby.

6:15
Je skvělej. Vzal si nářadí a jde mi pomoct.

6:30
A je to zase v háji. Víte, on má Karel trochu problémy s pamětí a nemá cit pro moderní architekturu. Minule mi chtěl pomoct ten přístřešek přestavět, a co udělal? Úplně to samý, co tam bylo předtím. A ještě byl nadšenej, že postavil "něco novýho". Chudáček.

6:45
"Jasně Karle, hezky jsi to postavil. Je to teď úplně jiný," chlácholím ho a pokládám hlavu na jeho rameno. Společně hledíme na nově postavenou stěnu. Znovu tu samou. "Ty seš ...," říká Karel. Ani to nemusí doříct. Vím, co myslí. Jsem skvělej. Stavitel.

Takže asi víte, jak tohle dopadne. Pustím se do toho zítra k ránu znovu. Je to věčnej boj. Musíte do toho jít naplno. Nesmíte to vzdát. Vytrvalost. Síla. Destrukce. #dreamjob #homesweethome #borekstavitel

 Váš Tonda

Tondův deník (8): Červi

Tonda a kočky
Ihahiahhiiiiaa,

Karel má červy. Teda červy ... spíš nějaký parazity, který má - promiňte mi ten detail - pořád u zadku. Já teda nechci bejt nechutnej, ale jeden je takovej bílohnědorezavej a další dva pruhovaný. Mám strach, abych je taky nechyt.

Nějděsivější je, že mají Karla v hrsti. Vlezli mu asi i na mozek. Když Přijde do stáje, vydává divný zvuky. Většinou ty svoje parazity začne volat "Nazdááár, holkyyy!" a potom začne vydávat to ... brrrrr ... ani to nebudu popisovat. Každopádně kudy pak jde, tudy jdou s ním. Jakoby furt něco chtěli. Karel jim nestačí. Je to děsivý.

"Č .... čččč .... čičiči." Už to zase začíná. Karel je volá. Ale může si za to sám. Hlavně, že mi furt řiká: "Nežer ty ho*na, budeš začervenej." Káže seno, žere trávu! Svých parazitů má plnou stáj, má je rád a dokonce si je přikrmuje.

Takže já vymejšlim, co s tím. Lapit se nedaj. Furt přibejvaj. Karel jim dává jména. Tak si řikám: "Proč ne!" Když může on, můžu i já. Ze země budu žrát dál. Ti moji se budou jmenovat třeba Miloš a Milouš. Odčervovací pastu vyplivnu jako vždycky.

Dobrou chuť. Váš Tonda.

Tondův deník (7): Dečka


Tonda a dárkyFrk frk,


ach ty dárky. To bylo peripetií. "Tondo, tak modrou? Nebo ne. Červená se nám hodí k čabrace. Ale zas v modrý si minule šel čistě." Zoufalství.

Takže jsem dostal červenou dečku. Mám trochu obavy, protože ta minulá byla divná. Vzpomínám si, jak Karel nepochopil ten můj štyc. "Neboj se, koníku," chlácholil mě." A já na to: "Prostě mi nejde dečka ke kamašim, Karle! Jsou modrý a dečka červená!" Vypadal jsem jak amatér a nemohl jsem závodit. Na druhých parkurech mi dal zelenou. "Málo, Karle! Je málo modrá!" Prostě zas blbě.
Já měl přitom tak jednoduchý přání. Chtěl jsem permici na pastvu a novej žlab na oves - ten automatickej, co ti automaticky nasype, kdykoli chceš.

Ale aspoň mi dal jabka a mrkve a řekl: "Hezkej Štědrej den." Řekl to jenom tak tiše, aby nevypadal jako blázen, co si povídá s koňma, kdyby šel někdo kolem. Karle, klidně každej den. A řekni to i ostatnim. Protože ne všichni koně měli to štěstí, že jim někdo popřál hezký Vánoce. Možná jim nepopřál nikdo. Možná jim ani nedal pořádně nažrat. Nerozsvítil jim. Nevzal je na projížďku. Ani na procházku. Nekoupil jim dečku. Ani tu, která vůbec neladí ke kamaším.
Takže takhle červená dečka vlastně vypadá dobře. Letos se určitě strefil. Ta prostě bude ladit - s kamašema, k saku, k vlajce v rohu kolbiště, ...

Díky, Karle. Akorát nevím, jestli bude ta dečka ladit k barvě prvního skoku.

Váš Tonda

Tondův deník (6): Mobil

Tonda a mobilIhaha frk,
hele už jsem si zvyk, že lidi pořád mluví. Ale dneska mi Karel řek snad vosmkrát "Ahoj", šestkrát "Měj se", patnáckrát "Čau" a vrcholem bylo "Pusinka kočičko, papa", což ukazuje ještě na jiný problémy, než jenom na samomluvu.

K argumentu, že si koně taky pořehtávaj jenom tak... Ne, nepořehtávaj. Karel jo a jeho problém se zhoršuje. Ztrácí pojem o čase. Sedláme 15 minut, u nasedací rampy stojíme 20, na vyjíždce stojíme 30. On mě během toho občas pěkně pozdraví: "Ahoj," a jednou zdvořile dodal: "Jak se máš?" Je mimo.

Po dnešku doufám, že se situace zlepší. Myslím, že slyšel hlasy - a já je utišil. "Ahoj broučku," začal zase uprostřed dne. Zdravit broučky ... Najednou jsem si toho všiml. Došlo mi to. Celou tu dobu jsem to měl přímo před sebou! Štouchnul jsem do něj, duchové se ocitli na zemi. "Tondo! Ne! Stůj!" Karel měl strach, snažil se mě zastavit, ale moje odvaha, moje srdce bojovníka se projevily a já MO-HUT-NÝM šlápnutím učinil tomu zlu konec.

"Těch prachů!" hlesnul Karel snad o odměně, která mi náleží. Stačí oves, Karle. "Moje jablíčko* je v háji!" Jasně, klidně i jabka. Zbytek dne už nemluvil. Démoni ho opustili. Přestalo i to neustálý příšerný zvonění.

*[asi telefon s ukousnutym jablíčkem ve znaku]

Váš Tonda

Tondův deník (5): Metamorfuju

Ihaháááááhááhááá,

už to začalo naplno. Metamorfuju. Moje chlupy mají snad deset čísel. Ve větru vypadám spíš jako obilný pole. tonda5copy
"Ty nám pěkně chlupatíš." Karel se snaží vypadat pozitivně. Jenže já vím, že někde uvnitř trpí. Zase mu nenarostly.

Karel má ten problém, co ho znám. Chudák. Mlčky přihlížím, jak selhání střídá selhání. Má totiž slabou vůli. "To je kosa, vezmu si teplejší bundu." Jo Karle, tohle není cesta. Musíš vydržet venku jen v chlupech! Dorostou!

Hele, je to marný. Za ty roky už mám Karla přečtenýho. Zato Karel nemá přečtený počasí.

Varianta A pro teplotu -20 stupňů 
Průzory pro oči, zimní bunda. Když přijdu z mrtvýho úhlu a kousnu ho, ani si nevšimne. Když spadne na zem, není to slyšet.

Varianta B pro teplotu -20 stupňů 
Průzory pro oči, podzimní bunda. Když přijdu z mrtvýho úhlu a kousnu ho, křičí. Když spadne na zem, křičí.

Varianta C pro teplotu -20 stupňů  
Nic na hlavě, letní bunda. Když přijdu a kousnu ho, ani si nevšimne. Když spadne na zem, tiše to křupne.

Karel vždycky říká: "Hele jedem ven, je pěkně." A když jsme napůl cesty, řiká: "Hele jedem dom, je kosa. Přece tě nebudu trápit."

Kdyby měl vzniknout nějakej internetovej mem o mojí maličkosti, zněl by nějak takhle:
Tohle je Tonda. Tonda má v zimě dlouhý chlupy. Tonda je chytrý. Buď jako Tonda.

Tondův deník (4): Podzimní akrobacie

Ihaha,
podzimní sezóna je v plnym proudu. Vážná věc. Disciplína Akrobacie s jezdcem není nic pro padavky. Namáháte všechny svaly těla, chce to fakt soustředění a někdy jdete doslova „na krev“ ...Tonda akrobatem

Pomůcky:
1x jezdec

Kategorie:
1 – Jezdec se dá použít víckrát
2 – Jezdec se dá použít jen párkrát ročně
3 – Jezdec se dá použít prostě jen jednou

Na dnešních závodech se nám s Karlem dařilo. Louka pod kopcem, kousek za stájí, nikde nikdo – prostě skvělý místo, kde se můžete soustředit a společně si to užijete. No hele, kdyby z toho byl přímej přenos, vypadalo by to nějak takhle:

Komentátor I: Na start přichází Tonda …
Komentátor II: … původně amatér, který nedosahoval ani na první kategorii, se s Karlem vypracoval a dneska už nepotřebuje jenom to štěstíčko.
Komentátor I: Tak určitě.
Komentátor II: Napětí na louce by se dalo krájet. A Tonda startuje! Drobné zaváhání v počátku, kdy narazil na hranice vy-ty-če-né martingalem, zvládl vcelku bez problému.
Komentátor I: A sluší se říct, že Karel skvěle spolupracuje. Právě vyndal jednu nohu ze třmenu …
Komentátor II: …a druhá velmi rychle následuje. Tonda jde na dvojitý laxl – to znamená, že po prvních dvou vyhozeních přechází do laxního stavu, aby následně …
Komentátor I: … tohle ani nepotřebuje větší komentář. Tonda ladně odhazuje Karla saltem přímo přes uši.
Komentátor II: A za to, jak víme, jsou body navíc. Uvidíme ještě, jestli Karel dopadne přímo na hlavu …
Komentátor I: … je to tam! Je to tam! Takhle se hraje, vážení posluchači. Je-to v brance! Je-to v síti! Je-to na zemi

Hele jako nechci se chlubit, ale desítky tam byly. Karel pak vstal a řekl: „To byla zase jízda …“. Na chvilku jsem se urazil, že za to nic nedostanu, a šel jsem domů. Ale Karel nezklamal. „Na … na … na. Podívej, cukřík,“ odměnil mě. A zbytek už znáte. Doma deka, čistej box, kýbl žrádla a hromada sena. Díky, Karle.

Váš Tonda

Stránka 1 z 2 - 13 položek celkem

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více v bodu II podmínek ochrany osobních údajů.