Tondův deník (7): Dečka


Tonda a dárkyFrk frk,


ach ty dárky. To bylo peripetií. "Tondo, tak modrou? Nebo ne. Červená se nám hodí k čabrace. Ale zas v modrý si minule šel čistě." Zoufalství.

Takže jsem dostal červenou dečku. Mám trochu obavy, protože ta minulá byla divná. Vzpomínám si, jak Karel nepochopil ten můj štyc. "Neboj se, koníku," chlácholil mě." A já na to: "Prostě mi nejde dečka ke kamašim, Karle! Jsou modrý a dečka červená!" Vypadal jsem jak amatér a nemohl jsem závodit. Na druhých parkurech mi dal zelenou. "Málo, Karle! Je málo modrá!" Prostě zas blbě.
Já měl přitom tak jednoduchý přání. Chtěl jsem permici na pastvu a novej žlab na oves - ten automatickej, co ti automaticky nasype, kdykoli chceš.

Ale aspoň mi dal jabka a mrkve a řekl: "Hezkej Štědrej den." Řekl to jenom tak tiše, aby nevypadal jako blázen, co si povídá s koňma, kdyby šel někdo kolem. Karle, klidně každej den. A řekni to i ostatnim. Protože ne všichni koně měli to štěstí, že jim někdo popřál hezký Vánoce. Možná jim nepopřál nikdo. Možná jim ani nedal pořádně nažrat. Nerozsvítil jim. Nevzal je na projížďku. Ani na procházku. Nekoupil jim dečku. Ani tu, která vůbec neladí ke kamaším.
Takže takhle červená dečka vlastně vypadá dobře. Letos se určitě strefil. Ta prostě bude ladit - s kamašema, k saku, k vlajce v rohu kolbiště, ...

Díky, Karle. Akorát nevím, jestli bude ta dečka ladit k barvě prvního skoku.

Váš Tonda

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.