Tondův deník (6): Mobil

Tonda a mobilIhaha frk,
hele už jsem si zvyk, že lidi pořád mluví. Ale dneska mi Karel řek snad vosmkrát "Ahoj", šestkrát "Měj se", patnáckrát "Čau" a vrcholem bylo "Pusinka kočičko, papa", což ukazuje ještě na jiný problémy, než jenom na samomluvu.

K argumentu, že si koně taky pořehtávaj jenom tak... Ne, nepořehtávaj. Karel jo a jeho problém se zhoršuje. Ztrácí pojem o čase. Sedláme 15 minut, u nasedací rampy stojíme 20, na vyjíždce stojíme 30. On mě během toho občas pěkně pozdraví: "Ahoj," a jednou zdvořile dodal: "Jak se máš?" Je mimo.

Po dnešku doufám, že se situace zlepší. Myslím, že slyšel hlasy - a já je utišil. "Ahoj broučku," začal zase uprostřed dne. Zdravit broučky ... Najednou jsem si toho všiml. Došlo mi to. Celou tu dobu jsem to měl přímo před sebou! Štouchnul jsem do něj, duchové se ocitli na zemi. "Tondo! Ne! Stůj!" Karel měl strach, snažil se mě zastavit, ale moje odvaha, moje srdce bojovníka se projevily a já MO-HUT-NÝM šlápnutím učinil tomu zlu konec.

"Těch prachů!" hlesnul Karel snad o odměně, která mi náleží. Stačí oves, Karle. "Moje jablíčko* je v háji!" Jasně, klidně i jabka. Zbytek dne už nemluvil. Démoni ho opustili. Přestalo i to neustálý příšerný zvonění.

*[asi telefon s ukousnutym jablíčkem ve znaku]

Váš Tonda

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.