Tondův deník (13): Zelenější tráva

Tonda a zelenější trávaIhahaháhíííí,
mám to změřený. Chápejte, že i kůň musí bejt perfekcionista. Každej milimetr se počítá. Je to přesná matematická rovnice, která obsahuje veličiny jako zelenost, délka, šťavnatost, atraktivita, ukousnutelnost, síla ohrady a bolestivost elektrického ohradníku. 

Délka je veličina, která je snad nejvíc důležitá. V mojí ohradě je teď 6,7 cm. Za ohradou má tráva 6,8! Musím ji mít! Musím přežít! Cítím, že stačí pár gramů, o které mé tělo ochudím, a zahynu. Život je jedna velká rovnice a já ji musím vyřešit, abych přežil a našel životní štěstí. A já nikdy neváhám.

Je to jako symfonie. 6,8 centimetru vysoká stébla se za tichého větru ohýbají sem a tam. Ohýbá se i ohrada. Tiše. S jemným praskáním, jako když dohraje gramofonová deska. "Tondo, kam to jdeš?!" křičí Karel a utíká směrem ke stáji k elektrickému ohradníku, který zapomněl zapnout. Ohrada se dál ohýbá a já cítím jemný tlak na prsou. Není nepříjemný. Ohrada povoluje a já ...

Cítím, že přežiji. Opět jsem vyřešil tu životní rovnici. Budu tu pro Karla i dál. On to ví a té symfonii, kterou jsem rozehrál, naslouchá se mnou. Dřepí vedle stále vypnuté krabice s elektrickým ohradníkem, v ruce cigaretu a nespouští ze mě oči. Potom odchází naplnit můj box senem, ovsem a večer, až přijde ten správný čas, mě odvádí do mého pohodlného příbytku. Díky, Karle.

Váš Tonda

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.