Tondův deník (12): Značkování


Tonda značkujeIhahaaahi,
dneska jsem pomáhal se značkováním. Našli jsme na projížďce krásnou louku. Karel hned věděl, že tohle je to pravý místo. Musí ho mít. Neváhal ani vteřinu. "Musím, Tondo," hlesl, seskočil a začal. Jenže znáte Karla. Začal špatně. Bez systému. Jen na jednom místě. Plejtval. Prostě náš stájovej pes Štěkan by nechápal.

Musel jsem proto zasáhnout sám: Vezmu Karla a táhnu ho do rohu louky, ať začne nějak logicky. Karel chápe a jde. Značkovač má pořád připravenej. "Tondo, já se po ...," vykřikne. "Poměješ, jak to krásně označkujem," zamyslím se a kráčím dál. Jeden roh, druhej roh, třetí roh. Pak naproti ke stromu. Karel spolupracuje a značkovač celou dobu nepouští z ruky. Druhou rukou se přidržuje otěží, ale jen lehce. Neodporuje. Louka je naše. Já jsem Karlův. Karel je Karlův. Ruka je Karlova. Rajtky jsou Karlovy.

Prostě nakonec to byl koncert. Skvělá spolupráce. Jeden drží značkovač, druhej určuje cíl. Jeden ostražitě hlídá, jestli nejdou další značkaři, druhej má klid na práci a výběr lokality. Těším se, až zase něco najdem.

PS Karle, tohle je jenom začátek. Podívej na Štěkana. Jemu patří všechny louky u stáje. Taky se vypracuješ.

Váš Tonda

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více v bodu II podmínek ochrany osobních údajů.