RECENZE: Poznej svého koně

Poznej_sveho_koneCholerik, flegmatik, sangvinik, melancholik. Tak nás kdysi rozdělil podle temperamentu Hippokrates, a toho rozdělení využíváme víceméně dodnes. U koní se většinou posuzuje jejich povaha plemenem – chladnokrevníci jsou "něžní obři", plnokrevníci "neřízené střely", andalusani "koňské border kolie", … Klaus Ferdinand Hempfling pomocí shodných znaků rozdělil koně do 26 charakterových skupin. Vytvořil tak individuální návody, jak nahlédnout hlouběji do duší našich koní.

Kdybych si měla vybrat jednoho člověka, který mě fascinuje a chtěla bych ho vidět při práci s koňmi, byl by to jednoznačně Klaus Ferdinand Hempfling. Na jeho knihách jsem prakticky vyrostla svůj koňský sen. Jeho filosofie je naprosto odlišná od všech ostatních horsemanů. Není zaříkávač, on s koňmi prostě tančí. Myslím si, že každý by se měl nad jeho formou komunikace s koněm zamyslet - ale neříkám, že je jediná možná, to rozhodně ne. On sám v jedné knize napsal, že netuší, jestli se někdo může naučit, co on. Pátrala jsem po kontaktu na něj, seminářích nebo kurzech. Našla jsem je, ale málokdo si je může dovolit zaplatit (Například pětihodinový individuální kurz stojí 4.250 EUR, čili více než 100 tisíc korun!). Většině lidí tak zůstávají jenom knihy a videa. V českém překladu od Hempflinga vyšly celkem čtyři knihy: Tanec s koňmi, Poznej svého koně, Ne ty hledáš koně – kůň hledá tebe a Poselství koní. Všechny kromě nyní dotisknuté knihy Poznej svého koně jsou vyprodané. Tuto recenzi bych tedy chtěla pojmout trochu obecněji a pokusím se nastínit, proč mi připadá KFH tak neskutečně zajímavý.

Návrat k rytířství

Hempfling nezačal svůj život jako koňák. Začal jako diplomovaný inženýr v oblasti komunikační techniky, byl učitelem, umělcem, divadelním režisérem, docentem na Vysoké škole umělecké a návrhářské v Dortmundu. Ke koním se hlouběji dostal studiem mytologie, při kterém mu koně učarovali a začal se věnovat těm divokým. Jeho doopravdy pestré zkušenosti mu změnily pohled na svět tak, že prakticky přišel s novou (i když ve skutečnosti starou) filozofií a navrátil se ke kořenům - k přírodě a starým jezdeckým mistrům.

Koně nepovažuje za nástroj nebo někoho, koho je třeba ovládat, nýbrž za partnera a učitele. Prosazuje nejjemnější způsoby spolupráce a tvrdí, že koně nebije, neláme, nesvazuje. Na fotografiích ho nenajdete naštvaného. Vždy pracuje s klidem, prověšeným vodítkem nebo úplně volně. Inspirovali ho k tomu právě rytíři, protože do bitvy těžko mohli vyjet s nevyrovnaným koněm, kterého nemohli „pustit z ruky“ – potřebovali koně ovládat tělem, ne otěžemi. K tomu je potřeba mít mezi sebou nějaké pouto, kterého se snaží dosáhnout výhradně koňskou řečí.

Výhodou má být, že se kůň postupně vytvaruje „sám“ do koně vysoké školy – podsazená záď, ladně klenutý krk, ohromující chůze, a to bez jakéhokoliv drezírování, vyvazování nebo ohýbání udidlem.

Přítel nebo predátor?

Na první pohled se může zdát, že Hempfling pracuje stejně jako každý druhý „zaříkávač“ – na chvilku honí koně po kruhu a zázračně je všechno vyřešeno. Naprosto zásadní rozdíl je v detailech. Zatímco například u metody Join-Up Montyho Robertse, kterou sám Hempfling odsuzuje, jde zjednodušeně řečeno o to chovat se jako predátor, koně posílat od sebe pryč a přesvědčit, že větší nebezpečí čeká koně, pokud mě nebude následovat a nepodvolí se, tady jde o to ukázat, že člověk i kůň jsou schopni mluvit „stejnou řečí“ pomocí Klausova tance s koňmi. Nemám takové zkušenosti k tomu zhodnotit, co si o tom myslí kůň, ale při srovnání videí, kde se postupuje oběma metodami, je rozdíl velký. Při Join-Upu kůň prchá, zběsile běží co nejdál od člověka, tady se předvádí – odhaluje svou sílu, vzdor, nepravosti, co se mu v životě děly a najednou po pár minutách přijde jako beránek (příklad videa, kdy si kůň odmítá nechat nasadit ohlávku: https://www.youtube.com/watch?v=Y_NnFauhYSU).

26 charakterových skupin

„Leckterého přítele koní to může překvapit: není to plemeno, které rozhoduje o bytosti koně. Bez ohledu na původ jsem zařadil všechny koně světa do 26 charakterových skupin,“ říká sám Klaus Ferdinand Hempfling.

Charakterové skupiny jsou to největší gró celé knihy Poznej svého koně. Čerpat informace z nich může kdokoliv a mohou jedině pomoct vzájemnému porozumění.

U každého charakteru je vyčerpávající popis informací od vzhledu, přes mentalitu až po celkovou "bytost" onoho koně. Na závěr se dozvíme, jaký člověk se k němu hodí (ideální pro ty, kteří hledají nového parťáka) a jak s ním pracovat.

16. charakter – Použitý kůň

„Svou podstatou to je více či méně smutné zvíře. Z původních klasických španělských koní byly důsledně „vyřezávány loutky“, které apatií i žalem demonstrují postupné odstraňování prapodstaty koně. Do tohoto základního systému využití na úkor individuality spadá i imprinting a zaříkávání koní. Kromě teplokrevníka a plnokrevníka platí i quarterhorse za zvláštního specialistu – a podobně jako ostatní jmenovaná chovaná plemena ho člověk důsledně přetvářel pro vlastní využití.“


Použitý (slovy autora také "opotřebovaný") je přesně ten, kterého z žádných svých koní mít Hempfling nechce. Nejpodstatnějším pro něj je vzájemná důvěra, síla a neutuchající zvědavost. Opotřebovanost, ale není definitivní, i pro takové koně nabízí v knize řešení.

Jakou knihou od KFH začít? Poznej svého koně je ideální volba

Poznej svého koně vyšla v pořadí jako druhá, ale svým obsahem bych ji zařadila jako první. Charakterové skupiny koní jsou zásadní pilíř, protože nám pomohou koně lépe pochopit. Seznámí nás tak se stylem, jakým Hempfling píše, jakým pracuje. Koho to zaujme, neměl by okamžitě letět do ohrady dělat "hokusy pokusy", ale přečíst si zbylé dvě knížky: Tanec s koňmi a Ne ty hledáš koně, kůň hledá tebe. Jak jsme ale poznamenali na začátku, zásadní problém je, že jsou nyní vyprodané.

Postřehla jsem názor, že dvě zmíněné knížky jsou si dost podobné a jedna opakuje druhou. S tím nesouhlasím, protože každá má trochu jinou náplň. Tanec s koňmi se hlavně zabývá tím, co se děje uvnitř picadera (zjednodušeně řečeno hranatá kruhovka), Ne ty hledáš koně, kůň hledá tebe je zase komplexní, shrnuje to, co víme, a rozšiřuje se na důkladnější řeč těla i všemožné problematické situace, které KFH zaznamenal při učení ostatních (nemluvě o tom, že je nádherně graficky provedená i na kvalitním papíru).

Rozdělení knihy do kapitol

- Tajuplná brána do říše lidí! Vzhůru do nástrah světa
- Libovůle nebo srozumitelnost, tvar a smysl? Od chaosu k harmonii
- Zvenčí dovnitř a zase zpět. Znát koně, znamená koně poznat!
- Hra s 26 kartami. Poznej svého koně
- Vždy a stále znovu. První setkání
- 26 charakterů, 26 způsobů. Jak správně tvarovat koně

Shrnutí

+ barevné fotografie s popisy
+ jedinečná filozofie
+ živý a srozumitelný výklad
+ vysvětlování souvislostí

Nic negativního jsem neshledala

Můj osobní názor

Knížky od Klause mám hrozně moc ráda, je v nich hodně moudra a zajímavý úhel pohledu. Fascinuje mě, jak dokáže pracovat s extrémně nebezpečnými koňmi, přičemž je naprosto nenásilně během chvilky „vyléčit“. Za největší úskalí považuji to, že je zde hrozně tenká hranice se „zaříkáváním“, kdy nezkušený horlivec v té nejlepší víře může napáchat slušné škody. V ČR nevím o nikom, kdo by pod záštitou Klause vyučoval. Cena za jeho služby je vskutku astronomická a taky už ve svém věku asi nebude chtít lítat všude po světě (je ročník 1957). Hlavně proto bych chtěla nabádat čtenáře, aby si knížku nejdříve pořádně přečetli, klidně několikrát, a potom teprve šli něco zkoušet do ohrady. Vyplatí se to.

Veronika Nunhardtová


Poznej_sveho_kone

 Knihu Poznej svého koně můžete na e-shopu www.konskeknihy.cz koupit ZDE.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více v bodu II podmínek ochrany osobních údajů.