Pohádkové příběhy bájných koní (Michaela Burdová)

Detailní popis produktu

Jednorožec | Pegas | Hippocampus | Kelpie Sleipnir | Kentaur | Longma | Diomédovy klisny | Arion | Epona

Kdo by neznal Pegase, jednorožce nebo kentaury! V této knize s nimi zažijete dobrodružství, kouzla i legraci. S některými postavami, jako jsou zrádné kelpie nebo děsivé Diomédovy klisny, se budete i trochu bát, ale jen tak, abyste po přečtení spokojeně usnuli.

Příběhy jsou určené nejen dětem, ale i jejich rodičům. Jsou napsané tak, aby byly příjemným čtením na dobrou noc, rozvíjely dětskou představivost a ukázaly malým čtenářům a posluchačům správné životní hodnoty – ať už odvahu, skromnost nebo laskavost.

O autorkách

Michaela Burdová (*1962) miluje koně a od mládí s nimi tráví téměř každý den v roce. V současnosti trénuje děti a mládež, pomáhá handicapovaným prostřednictvím hiporehabilitace a sama sportuje v jezdecké vytrvalosti. Po nocích, když koně ve stáji spokojeně žerou a odpočívají, píše populárně-naučné články, překládá knihy nebo tvoří vlastní příběhy. Věrnou posluchačkou těch pohádkových je pětiletá vnučka Ema, vydavatelem je syn Daniel.

Svatava Hueberová (*1991) si od malička kreslila koně na okraje sešitů, vymýšlela si k nim příběhy, snila o ježdění, malovala to, co cítila – a co nedokázala říct slovy.
Dnes pracuje jako grafička. Ve volném čase se věnuje malbě, ilustraci a ježdění na koni. Těší ji objevovat nové cesty, jak skrze umění i kontakt s koňmi předávat lidem hloubku, porozumění a vnitřní klid. Je ilustrátorkou knihy Kůň jako zrcadlo lidské duše, vydané nakladatelstvím Arcaro v roce 2025, a temné sestry této knihy – Temné příběhy bájných koní (Kateřina Häuslová & Martin Kuruc).

Ukázka (Diomédovy klisny)

„Co to tam máš?“ ozval se náhle hlásek za zborcenou hradbou. Laurinka se otočila a vzápětí se objevila rozcuchaná hlava brášky Jirky. Celou cestu je stopoval a teď přelezl kamennou zídku a skrz vysokou trávu a křoví došel až k nim. Laurinka mu ukázala, co pes vyhrabal. Teď už byli dva a zkusili kámen vytáhnout. Trvalo dlouho, než s ním pohnuli, ale nakonec ho společnými silami vyrvali a očistili. Nebyl zas tak velký, ale opravdu na něm byla písmena. Jirka i Laurinka už chodili do druhé třídy a uměli číst.
Laurinka ukázala na první slovo. Vypadalo jako jméno. A přečetli jej společně.

PO-DAR-GOS
V zámeckém sklepení, hluboko pod zemí, jedna klisna překvapeně zvedla hlavu. A četli dál...

LAM-PON
Druhá klisna v podzemí zaržála a postavila se na zadní.

XAN-THOS
Pod zemí začala hrabat přední nohou třetí klisna. Zbývalo poslední…

DEI-NOS
Čtvrtá klisna udeřila kopytem do zdi sklepení. A znovu a znovu. Děti slyšely to dunění někde hluboko pod sebou. Teď už měly velký strach a utíkaly co nejrychleji domů. Za zády duněla zem jako při silné bouřce, i když svítilo sluníčko, a kámen se jmény zůstal v lese za zborcenou hradbou. Když děti se psem přiběhly k domku s fialovou střechou, už na ně čekala maminka.
„Pojďte na snídani, musíte mít hlad. Kde jste byly tak dlouho?“
Děti nic neprozradily, ale celý den si spolu nepovídaly o ničem jiném, než o dupotu v Kobylíně a zvláštních jménech na kameni. Už se bály jít se tam znovu podívat, a druhý den už na své dobrodružství zapomněly. Až třetí den ráno zaslechly, jak si maminka povídá s tatínkem v kuchyni. „Představ si,“ povídá tatínek, „…čtyři krásné klisny, a nikdo neví, odkud se tam vzaly.“ ...