Temné příběhy bájných koní (Kateřina Häuslová & Martin Kuruc)

Detailní popis produktu

Jednorožec | Pegas | Hippocampus | Kelpie Sleipnir | Kentaur | Longma | Diomédovy klisny | Arion | Epona | + 3 bonusové povídky

Třináct povídek v této knize vdechuje mytologii život v nových, mrazivých podobách. Jednorožce poznáte jako běsnící bytost napadenou parazitem, kentaur se zrodí z krví nasáklé bažiny bitevního pole, aby dál rozséval hnilobu a smrt. Naopak bohyně Epona pomůže tankistům ve II. světové válce a Pegas roztáhne ochranná křídla nad sondou Pionýr.

Autoři sice ztvárnili legendy originálním způsobem, ale zachovávají mytologický základ i mnoho reálií. Příběhy zasazují napříč prostorem a časem, a tak na konci získáte pocit, že jsou bájní koně stále s námi a že tiché ržání u jezera nemusí věstit nic dobrého…

O autorech

Kateřina Häuslová (*2002) pochází z jihočeské Putimi. Vystudovala Bezpečnostní a strategická studia na Masarykově univerzitě, kde nyní pokračuje studiem Mediálního výzkumu a analytiky. Na vysoké škole se začala věnovat novinařině, zalíbení našla v tvorbě publicistických a beletristických textů. Při studiu pracuje jako knihařka, čímž propojuje vlastní lásku k literatuře s řemeslným zpracováním knih.

Martin Kuruc (*1996) pochází z Bratislavy. Vystudoval Bezpečnostní a strategická studia v Brně a nyní pracuje v kyberbezpečnostním sektoru. Od mala se věnoval psaní, ať už na poli prózy anebo poezie. Ve volném čase se věnuje tvorbě fantastických světů, kterým vdechuje život prostřednictvím povídek a stolních her.

Svatava Hueberová (*1991) si od malička kreslila koně na okraje sešitů, vymýšlela si k nim příběhy, snila o ježdění, malovala to, co cítila – a co nedokázala říct slovy. Dnes pracuje jako grafička. Ve volném čase se věnuje malbě, ilustraci a ježdění na koni. Těší ji objevovat nové cesty, jak skrze umění i kontakt s koňmi předávat lidem hloubku, porozumění a vnitřní klid. Je ilustrátorkou knihy Kůň jako zrcadlo lidské duše, vydané nakladatelstvím Arcaro v roce 2025, a pohádkové sestry této knihy – Pohádkové příběhy bájných koní (Michaela Burdová).

Ukázka (Jednorožec)

„Já vim svý,” prohlásil Fergus a odplivl si přes palubu, „a dobře vim, proč se poslední dva dny vyhejbám práci tam dole. Vod tý doby, co jste přitáhli tu rohatou šaškárnu, se tam drží divná plesnivá mlha.”
„Máš zelenej zákal,” mávl rukou Henry. „Víš, co tam dole vidim já? Zatracenej poklad. A ty, Fergusi, jseš už otravnej jak svatej obrázek v nevěstinci,” řekl rázně a odešel k velitelskému můstku, aby se hádavého námořníka alespoň na chvíli zbavil.

---

Kapitán seděl v kajutě s lodním deníkem v ruce. Soustředěně obracel zažloutlé stránky popsané roztřeseným písmem, spodní roh deníku se mu vinou nasáklé krve lepil k prstům.
Poslední týden je zlým snem. Muži se ztrácejí, nejprve po jednom, teď už celé skupiny.
Našli jsme jen pár těl, všechno vypadá jako nehody, omyly. Až na posledního. Diaz byl nalezen rozpáraný od podbřišku až k bradě.
Kapitánovi se zatajil dech, když mu zrak padl na slova na konci stránky.
Něco nás loví.
Rozklepaná ruka otočila zatuchlý list.
Zabilo to všechny koně v podpalubí. Señor La Valencia, ať Bůh žehná jeho duši, vlezl dovnitř s granátem. Slyšeli jsme jen výkřik. Žádný výbuch.
Následující slova byla vyvedena křivým písmem, jako by pisatel již sotva držel pero:
Dal jsem zabednit podpalubí. Další den opouštíme tuto loď.
Kapitán se vzápětí zachvěl, když mu padl pohled na poslední záznam.
Vylomilo to prkna. Shodilo to čluny do moře. Není úniku.
Que Dios salve nuestras almas.
„Kéž Bůh zachrání naše duše,” zopakoval tiše kapitán poslední slova toho, kdo záznamy vedl. Běhal mu mráz po zádech. Deník dopadl na desku stolu.
Kapitán se ohlédl na majora, který stál u dveří do kajuty s rukama za zády.
„Co neobvyklého se stalo během posledních dvou dní, majore?”
Voják krátce kývl. „Postupně zmizeli už čtyři muži, pane. Z nich jeden byl z mých. Dnes v noci někdo slyšel podivné škrábání v podpalubí, ale nikdo tam nebyl – jen ten jednorožec.”