Pasování sedel aneb když žena není muž

„Další nové sedlo v sedlovně. Na jak dlouho?“
„Žádné sedlo mu nesedí! Asi půjdu do bezkostry.“
„Konečně sedlo, pod kterým mi chodí dobře. Já se v něm snad usadím časem.“
„Další sedlo, co mi háže nohy dopředu. Musím si pořídit větší opěrky.“
„To je první sedlo, ve kterém se cítím pohodlně! Když ho vzadu přizvednu vyšší gelovkou, bude sedět i koni.“
„Nepůjdu do ničeho drahého, stejně se mi kůň zase na sezónu přesvalí! (Verze B: … na to moje trajdání po lese mi stačí něco obyčejného!)“
„Jó, kdysi, to se dělala sedla! Jedno se dalo použít na polovinu oddílových koní. Dnes aby měl každý svoje a nejlépe hned dvě!“

Mám pokračovat? V dnešní době je hledání toho správného sedla velmi oblíbeným tématem rozhovorů jezdkyň (dobře, jistě i jezdců) nejrůznějšího věku a jezdeckého „vyznání“. Je problém najít to správné, ideální, prostě padnoucí sedlo, a to nejen mezi kousky „no name“ či „made in Tchai-Wan“ provenience, ale i napříč světově věhlasnými značkami. Někdo se spokojí se sedlem za pár „šušňů“, jinému lichotí, když jezdí ve značce, které dělá reklamu světová jezdecká celebrita. Ale jsou mezi námi jezdci/jezdkyněmi i tací, kteří o sedlech přemýšlejí, vnímají rozdíly mezi jednotlivými kousky nejen svým pozadím, ale i podle chování a pohybu svého koně. A právě ti bývají často ti nejnešťastnější a nejfrustrovanější, vyšťaveni i zchudlí neustálým zkoušením a nákupem nových i starších – výborných a ještě lepších sedel. Na internetu mají prostudováno kde-co, znají všechny české i zahraniční prodejce a jejich orientaci v inzerci s jezdeckými potřebami by jim záviděl kdejaký profesionální obchodník. Mezi mnoha jinými znají dobře i jméno Jochena Schleeseho, nebo aspoň název sedel Schleese. Možná proto sáhnou po knize Utrpení v tichosti, kterou právě tento zkušený jezdec a sedlář napsal, aby podobným lidem pomohl zorientovat se v sedlářské problematice. Protože v první řadě tady jde o koně, kteří se nemohou bránit. A v druhé řadě o jezdce (spíš ale o jezdkyně), kteří se sice bránit mohou, ale buď nechtějí, nebo „obětují“ své pohodlí pro (často jen zdánlivé) zdraví svého koně.

Rada číslo 1 zní: 
Pokud v knize hledáte spásu a konečné řešení vašeho frustrujícího problému s výběrem ideálního sedla pro svého koně, hledejte dále a jinde. Tato kniha vám totiž potvrdí, že napasovat v dnešní době sedlo není vůbec jednoduché, a to ani na koně, ale ani na jezdce či dokonce jezdkyni. Není to však proto, že by byla sedla horší. Naopak, jsou vyrobená z mnohem lepších materiálů a jejich provedení je často kvalitní. Není to ani proto, že by byli jiní koně, nebo by se jinak jezdilo. Důvody jsou úplně jinde – a dobrou zprávou je, že jsou řešitelné!

Sedla pro ženy? Prvním důvodem je to, že dnes na koni jezdí více ženy než muži. Platí tady (navzdory stále populárnějším názorům genderové politiky), že žena není muž a její anatomie je velmi odlišná. Ženy se obvykle jen stěží usadí do sedel vyrobených pro muže, kterých je na světě většina. V „mužských“ sedlech se jim sedí nepohodlně, nedokážou se v nich „poskládat“, musí různě kroutit nohy, aby udržely kontakt s tělem koně, a silou udržovat nepřirozené pozice, aby byl jejich sed korektní. V takovém stavu buď nebudou působit na své koně správně, nebo se u nich dříve či později objeví zdravotní problémy. A samozřejmě ztracená uvolněnost a rovnováha se projeví i na ztrátě uvolněnosti a rovnováhy jejich koně. Protože sedlo je důležitý spojovací článek mezi jezdcem a koněm.

O významu správného sedu jezdce, jeho ovlivnění sedlem a samozřejmě o rozdílnosti sedel pro muže a pro ženy pojednává celá jedna část knihy. Informace vycházejí z dlouholeté praxe autora a celé řady dalších odborníků i z jeho vlastních výzkumů. Text je doprovázen názornými kresbami i fotografiemi koster žen a mužů a jejich „usazení“ v sedlech. Ostatně právě výrobou speciálních sedel pro ženy je mezi jezdci autor znám a s ním i jeho produkty.

Druhý důvod je ten, že spousta znalostí a vědomostí o sedlání zmizela s minulými generacemi sedlářů. Nejen jezdci, ale ani vyučení sedláři dnes bohužel nevědí, co je důležité na sedle udělat či pozměnit, aby pasovalo koni a jeho jezdci. Jochen Schleese v knize popisuje, kdo to byl kdysi sedlář, jaký měl vztah nejen k řemeslu, ale i ke koním a k ježdění jako takovému. Velice zajímavě také vypráví, jak vlastně probíhá vzdělávání současných sedlářů, co je školy naučí, a co je nenaučí. Zmiňuje i další profese, které se zabývají sedlařinou, sedly a sedláním, jedním dechem však upozorňuje čtenáře na skutečnost, že žádná z těchto profesí vlastně nezajišťuje dostatečně znalosti „živé složky“ sedlařiny: anatomie koně a jezdce a principů jezdectví. Vidí jediné východisko z této neutěšené situace: vytvořit profesi, jejíž zástupci budou schopni dobře posoudit vhodnost daného sedla danému koni a jezdci, pomohou lidem s výběrem vhodného sedla bez ohledu na značku a dokonce i sedlo dostatečně upraví přímo ve stáji. Jeho ergonomové sedel už působí skoro po celém světě. 

Posledním důvodem, proč je dnes takový problém vybrat na svého koně (a pod sebe) padnoucí sedlo, je skutečnost, že dříve se sedla vyráběla na míru koni i jezdci, zato dnes se jedná většinou o produkty sériové výroby. Z výroby sedel se stal právoplatný průmysl, řídící se především ekonomickými pravidly moderního trhu. V knize se dozvíte něco o historii sedel a sedlařiny, a také o tom, jak se sedla vyrábějí dnes a co jejich výrobu „řídí“. Autor se zmiňuje i o moderních materiálech, tvarech a vůbec současných trendech sedlářského průmyslu. Píše i o tom, kdo jsou dnešní jezdci a jak vůbec jezdí, protože z toho vyplývá i to, co od sedel očekávají. A čemu se tento kvetoucí průmysl masově přizpůsobuje. Na úkor koně, bohužel. 

Ukázka z knihy ... 

Řešení: Konstrukce sedla zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy (ukázka z 5. kapitoly)
Sedlo nesmí být žádným kompromisem, do kterého se jezdkyně nebo jezdec chytí jako do pasti a který omezí jejich volnost pohybu. Má být spíš jako dobře padnoucí bota: skoro ji nesmí cítit, ale přesto mu nabídne velmi dobrou podporu. Právě ženy vyžadují pro udržení svého zdraví takovou konstrukci sedla, která odpovídá jejich anatomii, protože mají krátkou kostrč a jejich jinak tvarované sedací hrboly, nacházející se dále od sebe se mohou mnohem hůř korektně pohupovat s pohybem koně. Pokud sedlo ženu nepodpoří, ta musí vynaložit více síly, aby seděla rovně, svisle.

Ilustrace vpravo: Žena a muž sedící svisle na koni. Sedací kosti muže mají větší kontakt se hřbetem koně, zatímco pánev ženy se více naklápí dopředu a tím se její hýždě vzdalují od hřbetu koně. Příčinou je kratší kostrč žen a výraznější prohnutí v oblasti beder.

Sedlo určené speciálně pro ženy se vyznačuje zvláštními stavebně-technickými znaky (viz foto):

Posedlí v zadní části sedla (1) musí být širší, aby správně podepíralo širší ženskou pánev a větší hýžďové svalů. 
Aby se zabránilo nepříjemnému tlaku na vnitřní plochu stehen a dolní část hýžďových svalů, musí být malá bočnice (2) hluboko pod hýžděmi a švy musí být velmi ploché.
Twist (3) má být u ženského sedla užší. Pouze tak bude moct žena spustit nerušeně dolů svá stehna, vystupující z dopředu namířené kyčelní jamky a po stranách obalená stehenními svaly. Bude moct sedět na svislici.
Stehy dále od sebe, naplocho a dozadu se svažující hlavice přední komory (4) zohledňuje širší rozestup sedacích hrbolů ženy i plochý průběh větví stydkých kostí ženské pánve. Pouze ve vhodně konstruovaném sedle může žena sedět na kostech posunutých dopředu díky přirozeně dopředu naklopené pánví, aniž by zatěžovala stydké kosti. 
Posedlí, především jeho zadní část (5), má být pod kůží dobře vypolstrované, aby nabídlo dobrou podporu ženskému sedu s krátkou kostrčí a daleko od sebe posazenými hýžďovými svaly. Ženy si často vybírají příliš krátká sedla, aby cítily vzadu podporu, kterou si přejí. To jim však omezuje volnost pohybu, nutí je tlačit se stydkou sponou proti přední rozsoše a sedět mimo těžiště sedla. 
Sedla pro muže by měla poskytnout podporu v dolních částech rozkroku. To vyplývá zpravidla i z toho, že muži mají díky dlouhé kostrči stabilní přirozenou opěru. 
V přední části posedlí by měla být vyhotovena komfortní zóna (6), která sníží tlak na měkké části v rozkroku. Moderní plastové sedlové kostry se v této oblasti nepodvolí a jsou tam stejně tak tvrdé, jako pod velkými, dobře zatížitelnými hýžďovými svaly. Tlak v přední části posedlí je však nejen nepříjemný, ale může také vést k onemocnění, a to u mužů i u žen. Lze ho odstranit tím, že kostra sedla bude mít v odpovídajících místech výřez s dobrým, elastickým vypolstrováním.
Další dobrou podporou pro dopředu naklopenou pánev ženy může být výše a strměji se zvedající zadní rozsocha (7).
Dopředu naklopená pánev vyžaduje dopředu posunuté těžiště sedla (8), tedy nejhlubší bod posedlí.
Zatímco většina mužů má holeně delší než stehna, nebo aspoň stejně dlouhé, ženy mají delší stehna. Proto mají být třmenové zámky (9) u mužů umístěné více dopředu, u žen zase více dozadu.
Díky tomu bude moct žena zcela přirozeně nechat viset nohy z kyčlí a sedět na svislici. Nebude se cítit v sedle sevřená, ani nezaujme stolicový sed. Kdyby však byly u mužů třmenové zámky příliš vzadu, měl by muž pocit, že mu něco táhne nohy dozadu. 
Sedlář by měl usilovat o to, aby koně a jeho jezdce/jezdkyni dostal co nejblíže k sobě, což znamená, že horizontální páteř koně a vertikální páteř člověka by měly na sebe co nejtěsněji naléhat. Sed má přitom zůstat co nejvolnější a nejpřirozenější, protože pouze když se tělo volně pohupuje s pohybem koně, může vzniknout plynulá harmonie mezi oběma těmito bytostmi. 
Kromě toho všeho mají být jezdkyně nebo jezdec co nejblíže kohoutku, aniž by koni blokovali lopatky.

Posedlí (ukázka z 13. kapitoly)
Posedlí je oblast sedla, na níž sedí jezdec svým pozadím. Je to vypolstrovaná číst sedlové kostry, potažená většinou kůží. K posedlí se počítají i malé bočnice. To jsou „kožené klapky“, které tvoří přechod posedlí ve velkou bočnici a kryjí i třmenové zámky. 

Pro pohodlí jezdce je rozhodující tvar, velikost, opracování a vypolstrování posedlí, podle těchto vlastností jezdec okamžitě považuje sedlo za pohodlné nebo nepohodlné. Posedlí však nezajišťuje pouze pohodlí, ale má také rozhodující vliv na to, zda bude jezdec sedět korektně a dávat lehké, účinné pomůcky a tvořit s koněm harmonickou jednotku. 

V různých odborných kruzích panují různé představy a interpretace pojmu hloubka sedla (posedlí). Hodně obchodníků s jezdeckým zbožím zastává a šíří názor, že hloubka posedlí znamená, jak těsně je jezdec zarámován přední a zadní rozsochou. Hodně trenérů a následně i jezdců rozumí pod pojmem hluboké posedlí to, jak těsně je jezdec spojený s koněm a jak má vepředu i vzadu v posedlí dostatek prostoru. 

Rozhodující zde není definice, ale přesné pochopení toho, co si kdo pod tímto pojmem představuje, protože jezdec nesmí v žádném případě být do sedla vklíněn. 

My sedláři rozumíme pod pojmem hloubka posedlí nejhlubší bod sedla mezi přední a zadní rozsochou, tedy jako hluboko je vsazeno těžiště sedla mezi přední a zadní nejvyšší body sedla. Změří se to tak, že se dlouhé pravítko nebo jiný rovný předmět položí na vrchol přední a zadní rozsochy. Hloubka sedu se pak změří tam, kde je posedlí od takto získané linie (pravítka) nejdál. Platí: čím výš dosahuje opěrka zadní rozsochy, tím, „hlubší“ je posedlí. Hloubka posedlí nemá vůbec nic společného s tím, jak těsně jezdec sedí na koni, říká jen to, jak vysoká je přední a především zadní rozsocha. Blízkost sedu jezdce ke hřbetu koně je dána pouze a jen typem sedlové kostry, sedlových polštářů, tloušťkou vypolstrování a použitou podložkou pod sedlo.

Vaše zcela osobní kontrola sedla: Vyzkoušejte různá sedla.

Následující otázky vám pomůžou zjistit, zda vám jako jezdci sedlo pasuje:
● Můžete nechat své nohy viset volně dolů?
● Sedí se vám v rozkroku pohodlně, nebo máte pocit, jako by vás to mělo roztrhnout?
● Cítíte své sedací hrboly?
● Jsou třmenové zámky na takovém místě, že můžete sedět svisle?
● Máte koleno přiložené, nebo vám odstává?
● Máte za svojí nohou na bočnici ještě místo, když ji vsunete do třmenu?
● Můžete naklopit pánev dopředu a dozadu, aniž byste cítili nepříjemný tlak v oblasti stydké spony (nebo mezi sedacími hrboly)?
● Omezují opěrky pohyb kyčlí, kolen nebo kotníků? Jsou moc dlouhé, velké nebo malé? Překážejí vám nebo vás podporují?
● Můžete sedět pohodlně v lehkém sedu?
● Máte dostatek volnosti před a za pánví, takže v lehkém klusu nenarážíte vepředu do sedla, ani nejste v těžkém sedu vyhazování ze sedla zadní rozsochou?
● Je bočnice dostatečně dlouhá, takže dostatečně přesahuje okraje vaší jezdecké boty?
● Tlačí vás nepříjemně lem kalhotek?
● Sedíte v sedle v rovnováze? Poskytuje vám sedlo dostatečnou podporu, abyste seděli rovně?
Pokud si odpovíte na tyto otázky a potom se i dobře v sedle cítíte, našli jste si pravděpodobně pasující sedlo. Je-li však něco nejasného, nebo to není tak, jak je zde popsáno, pak byste měli vyhledat radu ergonoma sedel!

Sedlo musí pasovat nejen koni, ale i jezdci/jezdkyni (foto vpravo). Při měření by se měl brát zvláštní ohled na následující body: 1) Obvod kyčlí a obvod stehna, 2) Délka stehna a holeně a 3) Délka od hrany pánve až k patě.

Rozměry posedlí důležité pro jezdce i sedlo
Důležitá kritéria pro napasování sedla jezdkyni nebo jezdci.

V přední části sedla (viz linie 1) nesmí sedlo jezdce tlačit na stydkou sponu nebo genitálie. To lze velmi dobře vyzkoušet v obchodě nebo na koni. Oblečte si džíny, sedněte si do sedla a předkloňte a zakloňte se s narovnaným trupem. Šev kalhot byste přitom měli cítit pouze tehdy, když se nacházíte před svým těžištěm před svislicí. Pokud však šev cítíte stále, sedlo vám nepasuje. Požádejte raději někoho, aby vám řekl, kdy skutečně sedíte na svislici.
Ve střední části sedla (linie 2) musí mít jezdec pocit, že má tlak rovnoměrně rozložený mezi vnitřní stranu horní části stehen a rozkrok. Pokud sedlo v tomto místě nesedí, příliš vytáčíte kolena a špičky nohou ven. Sedlo vám tlačí ven stehna a můžete až dostat křeče do kyčlí. V opačném extrému ucítíte málo kontaktu mezi stehnem a sedlem, jako byste seděli na hřebenu střechy.
Zadní část sedla (linie 3) má podporovat hýždě a sedací hrboly jezdce. Je-li tato část úzká, visí sedací hrboly vedle posedlí ve vzduchu. Jezdci si často stěžují na to, že je bolí mezi hýžděmi, nebo na velký tlak na konec kostrče. Pokud je v této části posedlí příliš široké, tlačí vás jeho vnější hrany do vnitřní plochy stehen, sunou vás dopředu a vy cítíte švy sedla, jako byste seděli zadnicí na široké, ploché střeše. To je častější u mužů. Přední a zadní rozsochu (přední a zadní část sedla) by jezdec neměl cítit v žádném chodu. Jinak nemůže sedět nezávisle a uvolněně v rovnováze.
V místě za hýžděmi (linie 4) by mělo být sedlo dostatečně vypolstrované, aby jezdce podporovalo. Pokud je však příliš vycpané, bude vás nutit (i když je jinak sedlo v rovnováze), abyste se prohýbali v bedrech; pokud je málo vypolstrované, naklopí se vám pánev dozadu, když jste unavení, nebo když se pod vámi pohybuje kůň v korektním shromáždění. Tento problém vzniká především u žen, protože ty mají kratší kostrč a jejich pánev se jim ve vzpřímené pozici naklápí dopředu. Proto v těchto místech posedlí potřebují větší podporu než muži.

... konec ukázky z knihy.

Sedlo není na celý život
Každý jezdec je jiný, každý kůň je jiný. Že to odněkud už znáte? Pro Jochena Schleeseho bylo impulzem ke změně myšlení onemocnění jeho nejlepšího koně Piráta, zapříčiněné nepadnoucím sedlem. Od té doby se snaží chránit koně před takovým osudem a vrací se zpátky k tomu, že sedlo se má koni a jezdci vyrábět na míru. Jde dokonce ještě dál; zastává názor, že sedlo je jako boty: taky nemáte jeden pár na celý život! Je třeba ho pravidelně překontrolovat a v případě potřeby „přepasovat“, protože kůň roste, vyvíjí se, přirozeně se v průběhu roku i během výcviku tělesně a pohybově mění. Tvrdí také, že se mají sedla vyrábět tak, aby toto přepasování umožnila. Největší část knihy se logicky věnuje správnému pasování sedel. Najdete zde důležité informace o anatomii a výcviku koně v souvislosti se sedly a sedláním, velmi názorně seznamuje čtenáře s tím, kde přesně má sedlo na hřbetě koně ležet a proč. Celá jedna kapitola popisuje přirozenou křivost koně a její vliv na polohu a působení sedla na koňský hřbet. Další kapitoly detailně popisují postup kontroly sedla a uvádějí jasný návod, jak poznat, zda sedlo pasuje koni a jezdci. Do detailů rozebírá vliv různých tvarů sedlových koster, polštářů, posedlí, opěrek, ale i třmenových zámků či podbřišníků a zápinek na polohu sedla na hřbetě koně. Celý 15ti bodový seznam! To vše totiž ovlivňuje nejen pohyb, ale v konečném důsledku i zdraví koně. 
Jezdec v nepadnoucím sedle jezdit nebude a pořídí si jiné. Nebo jezdit bude a bude trpět dobrovolně. Bohužel kůň na výběr nemá. Pracuje pro svého jezdce i přes neutichající bolest a trpí tiše. Jak Jochen Schleese píše: „Kdyby koně kvůli bolesti křičeli nebo aspoň plakali, asi by se jim žilo s námi lidmi mnohem lépe.“ Pokuste se být člověkem, se kterým se vašemu koni bude žít lépe! 

Foto vpravo: Zde na obrázku z termokamery je zřetelně vidět, že sedlo vzadu vlevo vyvíjí větší tlak a leží těsně na kohoutku a páteři.

Rada číslo 2 zní:
Začněte například tím, že si přečtete tuto inspirující knihu a pokusíte se podle ní posoudit vhodnost vašeho sedla pro vašeho koně; zjistíte-li, že vhodné není, začnete vědomě hledat lepší kousek, i za cenu vyšší pořizovací ceny. Přijměte za své, že jedno sedlo nemůže kůň nosit beze změn po celý svůj život, že je ho třeba pravidelně kontrolovat, případně upravovat, když se změní tělo koně. Život je dynamika, dynamika znamená změnu, změna je život. Mění se kůň, jezdec – proč by sedlo mělo zůstat neměnné?

Autor: MVDr. Dominika Švehlová (překladatelka knihy Utrpení v tichosti)
článek vyšel v lednovém čísle časopisu Koně&Lidé

Knihu Utrpení v tichosti můžete koupit zde: https://www.konskeknihy.cz/utrpeni-v-tichosti--jochen-schleese/

Vazba brožovaná, počet stran 220, rozměr 156x217 mm
Vydalo nakladatelství Arcaro